Jižní město periferie I.

Připadám si jako zvíře, které pozoruje hranice svého teritoria z bezpečné vzdálenosti. Vidím pomalinku se zmenšující prostor k životu. Podivné tvary kterým nerozumím, narážím na plot, utíkám. Je to hra, za chvíli přejdu silnici, vyměním si oční bulvy zpět za lidské, vpluji na druhou stranu mezi lidi co nebydlí v boudě ze zbytků kdesi ve vakuu urbanismu. Ještě chvíli si připadám jako vyslanec ze světa bažantů, veverek, křehkosti, svobody a uprchlíků. Potom to vyprchá.