Po několika dnech kdy pravidelně navštěvuji území, kde příroda bují s poměrně omezenými zásahy člověka pomalu s místem srůstám. K snídani si dávám špendlíky a ostružiny, sem tam ochutnám nezralou švestku nebo kyselé jablko, třešně jsou už fuč. Pes je štastnej, já jsem štastnej, přemýšlím o ráji, o svobodě a nesmyslnosti mnohého z lidského počínání. Strašně daleko jsou histerická media a jejich konzumenti. Informace, které dostávám nemají přesné kontury. Pozoruji ryby jak vyskakují na hladinu, představuji si jejich pohyb, zvykám si na pavučiny, kterými neustále procházím. Den plyne pozvolna a čas se nepočítá na minuty a hodiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat