Jižní město periferie II.

Stojím uprostřed posekaného pole, okolní svět není přítomen. Užívám si pocit samoty, prostoru, svobody. Není to stejná samota jako v divoké krajině. Civilizace je na dosah, v jednoduchých tvarech vyniká architektura ve svojí hmotnosti, slyším pohyb města, cítím splodiny. Romantická představa je omezena pár hektary prostoru, které můžou být v kontextu města pojmenované jako nic.Nic je krásné, nic je skulinka, nic provokuje, nic objímá.